rýdzik vodnatý
Lactarius serifluus (DC.) Fr.
Pred možnosťou upozorniť ostatných návštevníkov na fotografiu je potrebné prihlásiť sa použitím Vášho prihlasovacieho mena a hesla. |
Nasledujúce fotografie
Diskusia k fotografii
Váš názor alebo poznámka
Pred zaslaním príspevku do diskusie je potrebné prihlásiť sa použitím Vášho prihlasovacieho mena a hesla.
Informácie o fotografii
Autor fotografie:
Kvalita:
Nejedlá huba
Čas a miesto:
20. 10. 2015, Kamenice env.
Popis:
Desítky plodnic jsme našli s Herčusem na Honzově lokalitě, kde nacházíme Lactarius badiosanguineus a Lactarius sphagneti. Dále jsme nalezli Lactarius quietus, Lactarius rufus a Lactarius lilacinus. Byl to prima den!
Popis plodnice:
Klobouk: 35 až 80 mm široký, nejprve sklenutý, následně ploše vyklenutý, později plochý s vmáčklým středem, může být až nálevkovitý. Někdy můžeme zaznamenat apikální hrbolek. Okraj je často zprohýbaný, vrásčitý, klobouk je matný a suchý. Pokožka je jemně hrbolkatá. Barva je v odstínech červenohnědé až červenočerné. Mladé plodnice mají daleko tmavší klobouky než plodnice staré. Stejně tak je tomu i za mokra, kdy jsou klobouky sytě zbarvené, za sucha je tomu spíše naopak. S postupnou maturací a vlivem klimatických faktorů se barvivo z pokožky klobouku vytrácí. Někdy můžeme pozorovat i olivově šedé fenomény.
Lupeny: vcelku řídké, přirostlé k apikální části třeně, někdy mohou být jemně sbíhavé, žluté, žlutohnědé až skořicově hnědé.
Třeň: 30 - 70 mm x 4 - 15 mm, válcovitý, ale nerovný, pevný, plný v dospělosti dutý, nažloutlý, okrový až skořicový, světlejší než klobouk. Při připojení lupenů je nejsvětlejší u mladých plodnic s bílou jemnou krupičkovitou substancí, jakoby ojíněný. Na bázi třeně mívá bílé a plstnaté mycelium. Dá se říci, že nejmavší je v prostředních 3/5 třeně.
Dužnina: křehká, kréměvě bledá, někdy okrová až hnědočervená, neměnná.
Vůně: nejprve ploštičná (vůně je silnější za sucha než za vlhka), při zasychání exsikátu jsem nejprve pozoroval ploštičnou vůni, posléze byla cítit jemně po náhražce kávy Melta, následně až po koření Maggi. Toto lze pozorovat i po cca 20-ti minutách, když necháme exsikát v plastové a uzavřené krabičce.
Chuť: nejprve nepalčivá, ale nepříjemná, jemně svíravá, následně jemně palčivá, ale nepálivá; tento jev je častý u mladých plodnic, staré plodnice nejsou téměř vůbec palčivé, zato mají více nepříjemnou a svíravější a odpornější chuť.
Mléko: mladé plodnice mají hojné mléko, starší nečetné, za sucha může téměř chybět. Barva vodnatě bělavá, neměnná, chuť mírná, mírnější než u dužniny, avšak podobně nepříjemná.
Výtrusný prach: bledě krémový.
Edibilita: nejedlá houba.
Možná záměna: Lactarius camphoratus, Lactarius helvus, Lactarius subdulcis, Lactarius rufus, Lactarius fulvissimus, L. britannicus. Uvedené druhy počítají i s méně zkušenými houbaři.
Ekologie: tento druh roste od nížin po pahorkatiny pravděpodobně na slabě bazickém, neutrálním až kyselém podloží, nejčastně v mykorhize s duby (Quercus agg.), ale roste i v lesech smíšených pod smrkem ztepilým (Picea abies) v kombinaci např. s habrem (Carpinus betulus), dubem (Quercus sp.), jedlí (Abies alba) či lípou (Tilia sp.). Jedná se o hojný, ale přehlížený druh.. Najbližšia obec: Kamenice. Lokalita: Herčíkovo. Typ lokality: Piceion excelsae. Substrát: sub Picea abies, Quercus rubra et Carpinus betulus, opodál Betula pendula a Larix decidua.. Nadmorská výška: 350 - 450 m s.m.
Identifikácia:
Podľa makroskopických znakov
Identifikoval Pete Nouzovský (Pete N.), Jan Herčík (Herčus)
Exsikát existuje
Herbár: HBPN
Ďalšie informácie:
ID: 544195; Zverejnené: 20. 10. 2015
Zaradené:
Atlas húbLactarius et Lactifluus