lúčnica žltozelená
Gliophorus psittacinus (Schaeff.) Herink
Pred možnosťou upozorniť ostatných návštevníkov na fotografiu je potrebné prihlásiť sa použitím Vášho prihlasovacieho mena a hesla. |
Nasledujúce fotografie
Diskusia k fotografii
Váš názor alebo poznámka
Pred zaslaním príspevku do diskusie je potrebné prihlásiť sa použitím Vášho prihlasovacieho mena a hesla.
Informácie o fotografii
Autor fotografie:
Kvalita:
Nejedlá huba
Čas a miesto:
30. 10. 2013, Okolí Prahy
Popis:
Ekologie:
Hygrocybe psittacina patří mezi tzv. luční druhy hub. Je to houba, která nepotřebuje k růstu žádného z mykorrhizních stromových partnerů a k fruktifikaci jí bohatě postačí kosená nebo spásaná a nehnojená louka. Může vytvářet symbiosu s výběžkatými travami a tím je vysvětleno i její nepohlavní rozmnožování. Mycelium je pevně spjaté s výběžky rhizodermis trav a tak se rozšiřuje dále na lokalitě. Právě proto ji můžeme nalézt v trsech nebo tzv. čarodějných kruzích. Velice zajímavý je poznatek, že mycelium Hygrocybe psittacina tvoří určitý synergický vztah s rhizodermis mechů, které v její přítomnosti rostou. Mechy jsou schopny poutat i nízké koncentrace vzdušné vlhkosti a jsou schopny vysát z půdního roztoku i pikokoncentrace H2O a mikrobiogenních prvků. Ty jsou pak pozitivně využity myceliem voskovky. Podhoubí voskovky poskytuje kořenovému systému mechu jistou ochranu před plísněmi, které by mohly napadat kořenový systém mechů.
Jako všechny voskovky je i tato velice citlivá k retenci N v půdě. Zajímavé je, že jí vadí průmyslově vyrobený N, který je ve formě NPK zapravován do půdy. Nižší koncentrace N, který je živočišného původu, jí vadí daleko méně. Tento druh roste od nížin do podhůří na kosených nebo spásaných loukách, které jsou chudé na N. Vyhledává louky, které mají spíše acidickou až neutrální půdní reakci, na alkalických podložích je vzácnější. Roste od června do října, ale vzácně může vyrůst již v květnu, v tzv. první jarní vlně. Ve větším množství roste až na podzim, často ve skupinách. Obecně se dá konstatovat, že voskovky jsou bioindikátory N a kvality travních porostů vůbec. Při vyšších koncentracích N přestávají na lokalitách růst.
Z vlastního pozorování jsem usoudil, že jakmile najdete jednu plodnici a rozhlédnete se, najdete na lokalitě další a další plodničky…
Barevně patří k nejvariabilnějším voskovkám. Její barva je závislá především na počasí a stáří plodnice. Můžeme se setkat s plodnicemi, které jsou zářivě zelené, nazelenalé, bledě zelené, žlutozelené, žluté se zelenými fenomény, narůžovělé, načervenalé či až sytě „granátově“ červené. V posledním případě mluvíme o H. psittacina var. perplexa, což je vzácná varieta klasické H. psittacina, v jejímž genotypu je potlačena dominantní alela, která ovlivňuje přítomnost zelené barvy ve fenotypu a naopak je vyzdvihnuta recesivní alela, která pozitivně ovlivňuje barvu červenou.
Popis plodnice:
Klobouk: 5 -50 mm široký, nejprve zvoncovitý, následně polokulovitý až zcela rozložený, často s nadzvednutým okrajem. Barva je popsaná výše, splývá s trávou, ve které roste. Klobouk je za sucha matný, za vlhka slizký. Okraj bývá jemně vroubkovaný a světlejší než klobouk. Pokožka klobouku je kryta mukopolysacharidovou vrstvou, což je exsudát buněk, které jsou v povrchové vrstvě klobouku a má ochranný charakter. Po odstranění tohoto ochraného „gelu“ houba snadno plesniví. Buňky vylučující tuto viskózní substanci jsou aktivní na celém povrchu houby.
Radiální „žíhání“na povrchu, které je patrné zvláště za vlhka a u dospělých plodnic a je dáno prosvítajícími lupeny. U dospělých plodnic zasahuje až k oblasti apexu, kde se vytrácí, neboť je tam připojen třeň.
Lupeny: vyrůstají ze spodní strany klobouku, jsou poměrně řídké, pevně připojené k apexu třeně a nesou výtrusy. Jsou podobné barvy jako klobouk, avšak světlejší, nejčastěji zelenožluté, žlutozelené nebo nažloutlé. Lupeny jsou prostřídány lupínky kratšími, které nedosahují až ke třeni. Ostří je směrem od třeně k okraji klobouku konkávní.
Třeň: 20 – 90 x 2 – 6 mm, rovný, válcovitý, někdy vřetenovitý, za vlhka slizký, hladký, dutý, barvy stejné jako klobouk, ale spíše světlejší; může být i s barevnými přechody.
Dužnina: poměrně pružná, světlejší než povrch plodnice, vůně a chuť nevýrazná.
Výtrusy: eliptické až vejčité; 7,5 – 9,5 x 4 – 6 µm; s apikálním výrůstkem.
Výtrusný prach: bílý
Zajímavost: V roce 1762 německý mykolog Jacob Christian Schaeffer popsal tuto houbu jako Agaricus psittacinus. V této době se dávalo rodové jméno Agaricus víceméně všem lupenatým houbám.
Současný vědecký název byl stanoven v roce 1871 dalším německým mykologem Paulem Kummerem, který převedl tento druh do rodu Hygrocybe > Hygrocybe psittacina. V této době byla jedinou uznávanou formou H. psittacina var. psittacina. Až v roce 1995 mykolog David Boertmann pojmenoval její červenou formu jako H. perplexa. Dnes je všeobecně přijímaný název Hygrocybe psittacina var. perplexa ( A.H. Sm. & Hesler ) Boertm, kterou stanovil Arnolds.
Postřeh: Hygrocybe psittacina – toto rodové a druhové jméno – je čistě spjato s tím, jak houba vypadá. Rodové hygros znamená voda; cybe z řeckého cefal – hlava > volně přeloženo jako vlhký klobouk. Druhové jmého psittacina je z řeckého psitakos, nebo latinského psittacinus, což znamená papoušek. Český název voskovka papouščí se odráží v anglosaské literatuře jakožto Parrot Waxcap.
Jedná se o kosenou louku s převahou typických lučních druhů Poaceae, Hieracium pilosella, místy Trifolium repens a mech. JZ expozice, 250 – 300 m. n. m. Další nelezené druhy: Hygrocybe mucronella, Hygrocybe virginea var. virginea et fuscescens, Clavulinopsis cf. laeticolor, Clitocybe nebularis, Sclerotinia trifoliorum.
Identifikácia:
Podľa makroskopických znakov
Identifikoval Pete Nouzovský (Pete N.)
Exsikát existuje
Herbár: HBPN
Ďalšie informácie:
ID: 425107; Zverejnené: 30. 10. 2013