rýdzik sadzový
Lactarius picinus Fr.

Informácie o fotografii

Autor fotografie:

Ing. Pete Nouzovský

Kvalita:

Jedlá huba

Čas a miesto:

27. 09. 2015, Vysočina

Popis:

Na společné akci s Michalem Mikšíkem a Honzou Herčíkem nalez Michal. Zde roste v mechu masečníkovitém )Piceion excelsae, sub Picea abies, acidické podloží, pokryvnost 3, v blízkosti lesního potůčku).

Zde něco málo poznatků pro ty, kteří mají chuť a schopnost číst:

tento druh roste především v kyselých smrčinách svazu Piceion excelsae, mykorhizu tvoří s Picea abies. S ohledem na ekologii zde máme dvojí možnost záměny, oba druhy jsou z podrodu Plinthogalus.
Podrod Plinthogalus, sekce Plinthogali, zahrnuje kromě výše zmíněného: Lactarius acris, Lactarius azonites, Lactarius pterosporus, Lactarius romagnesii, Lactarius ruginosus, Lactarius subruginosus, Lactarius lignyotus a Lactarius fuliginosus.
Lactarius picinus si s ohledem na ekologii můžeme splést za jedlý Lactarius lignyotus a dál je možná záměna za nejedlý a vzácný Lactarius fuliginosus.

Nyní si popíšeme rozlišovací znaky, dle kterých Lactarius picinus rozeznáme od Lactarius lignyotus:

Jak jsme si již řekli, Lactarius picinus roste ve smrčinách, především na vlhčích místech ve vyšších polohách, hojnější je v podhůří a v kyselých horských oblastech. Lactarius lignyotus je druh, který se dá nalézt i v nižších oblastech, ale ne v nížinách, tam chybí. Osobně jsem jej našel ve 400 m n.m nejníže. Tento druh též tvoří mykorhizu s Picea abies a je vázán na kyselé až neutrální biotopy. Lactarius fuliginosus je mu nejvíce podobný a též má raději vyšší nadmořské výšky; zde je hlavní rozdíl v ekologii, neboť jej můžeme nalézt v listnatých a smíšených lesích, pevnou mykorhizu tvoří s Fagus sylvatica. Problém může nastat v lese, kde je jak Fagus sylvatica, tak Picea abies (někdy i Quercus sp.), neboť i se smrkem dokáže navázat poměrně stabilní a dlouhověkou mykorhizu.

Lactarius picinus: dužnina bělavě nažloutlá, na řezu se oxiduje do slabě starorůžové až červenooranžové, lépe je to patrné, když plodnici zlomíme, nikoli rozřízneme. Lupeny husté a vysoké, připojené k apikální části třeně, někdy mírně sbíhavé, v mládí bělavé, ve stáří světle okrové až okrově nažloutlé. Mléko je bílé, bez kontaktu s dužninou neměnné, při kontaktu s dužninou nahnědle starorůžové až rezavě narůžovělé. Chuť dužniny je nejprve slabě nahořklá, následně slabě palčivá s nahořklým koncem, vůně je nejprve slabě nasládle syntetická, následně až nakysle syntetická, kolega Jamrich ji nazývá chemickou. Mléko je nejprve mírné, po cca 15 sec. je slabě palčivé až jemně svíravě nepříjemné.

Lactarius lignyotus: je jiný, plodnice jsou subtilnější (nejsou tak masité a pevné), ale často vyšší a především tmavší (tmavě hnědé až černohnědé) a dají se spolehlivě rozeznat dle přechodu (schválně jsem nepoužil termín připojení) lupenů na třeň. Zde pozorujeme vertikální přechod světle bledých lupenů na tmavě hnědý až hnědočerný apikální podklad třeně, v drtivé většině případů je možné pozorovat takto tmavé zbarvení na sbíhavých lupenech po obou laterálních stranách. Lupeny Lactarius lignyotus nejsou příliš husté. Oxidace a senzorika: dužnina je nejprve bělavá, následně žlutooranžová, později hnědooranžová, v bázi třeně nahědlá, chuť je jemně houbová, nasládlá, později nasládle slabě oříšková. Vůně nenápadná, slabě houbová. Mléko je hojné, u starších plodnic nebo za sucha nehojné, někdy může i chybět. Bez kontaktu s dužninou je bílé, při kontaktu s dužninou se relativně pomalu zbarvuje do oranžovo cihlové až oranžovo vínové barvy, na lupenech je cihlově červené až nahnědle červené. Chuť je nejprve mírná, následně jemně nahořklá, někdy slabě hořce svíravá.

Záměnu za Lactarius fuliginosus nebudu a nechci zatím popisovat. Ne snad, že bych nebyl schopný něco napsat, ale byla by to jen fakta, která bych opisoval od nejrůznějších autorit a to není tak nějak ono. Nikdy jsem jej nenašel, nemám s ním žádnou vlastní zkušenost, chybí mi osobní poznatky, kterými bych mohl text doplnit... Zde je dobré si zapamatovat několik zásadních věcí: dominantní mykorhiza s Fagus sylvatica (podhorské, horské, přirozené bučiny, např. svazu Eu-Fagion), řidší lupeny, v mládí bledé, ve stáří okrově krémové, chuť dužniny je nejprve houbově příjemná, později slabě štiplavá, mléko také, pokožka klobouku s šedohnědými fenomeny. Oxidace mléka při kontaktu s lupeny je narůžověle krvavě červená až cihlově červená, bez kontaktu s dužninou či lupeny je mléko bílé, neměnné.. Najbližšia obec: Vysočina. Lokalita: Mikšajzovo. Typ lokality: Piceion excelsae. Substrát: sub Picea abies. Nadmorská výška: 520 - 530 m s.m.

Identifikácia:

Podľa makroskopických znakov
Identifikoval Pete Nouzovský (Pete N.)
Exsikát existuje
Herbár: HBPN

Ďalšie informácie:

ID: 545569; Zverejnené: 26. 10. 2015

Zaradené:

Atlas húbLactarius et Lactifluus

Ďalšie fotografie

rýdzik sadzový
Lactarius picinusRe: 19
Vojtech Pšenka
04. 09. 2016

rýdzik sadzový
Lactarius picinusRe: 31
Pavol Pavol-Smik
18. 08. 2014

rýdzik sadzový
Lactarius picinusRe: 28
JUDr. Michal Jamrich
14. 06. 2014

rýdzik sadzový
Lactarius picinusRe: 12
Zdenka Kryspínová
14. 09. 2020

rýdzik sadzový
Lactarius picinusRe: 24
Emília Smiková
25. 08. 2015

rýdzik sadzový
Lactarius picinusRe: 16
Pavol Pavol-Smik
23. 08. 2015

rýdzik sadzový
Lactarius picinusRe: 42
Ing. Pete Nouzovský
02. 10. 2014

rýdzik sadzový
Lactarius picinusRe: 39
Ing. Igor Kramár
02. 10. 2014