Typy otráv hubami
Palo70+ 18.12.2018 10:37
Najbežnejšia (primárna) predstava o otrave hubami je taká, že boli skonzumované huby obsahujúce jedovaté látky. Niekedy je to však trošku komplikovanejšie. Otravy húb sa zvyknú rozdeľovať na pravé, nepravé a pseudootravy.
Pravé otravy hubami vznikajú po konzumácii húb, ktoré obsahujú jedy. Pravé otravy môžu byť primárne alebo sekundárne.
Sekundárne pravé otravy vznikajú z dôvodu druhotnej kontaminácie (spravidla jedlých) húb, resp. jedla z húb, mikroorganizmami, ktoré tvoria jedy (napríklad botulotoxín) alebo z dôvodu vzniku jedov pri autolytických procesoch v hubách (teda pri rozkladných procesoch vyvolaných vlastnými enzýmami húb).
Pravé primárne otravy môžu byť spôsobené termolabilnými toxínmi alebo termostabilnými toxínmi.
Otravy spôsobené termolabilnými toxínmi môžu vzniknúť len preto, že nebola dodržaná technológia kuchynskej prípravy húb, teda neboli dostatočne dlho tepelne upravované.
Čo sa týka primárnych pravých otráv hubami zapríčinených termostabilnými jedmi, tieto vznikajú aj napriek dostatočnej tepelnej úprave. Termostabilné toxíny sa (samozrejme) tepelnou úpravou húb neničia.
Otravy húb možno rozdeliť na viacero typov. Tu je vyčlenených najskôr 9 typov primárnych pravých otráv hubami zapríčinených termostabilnými toxínmi a potom ďalšie 4 typy.
1. Najnebezpečnejšie otravy spôsobuje (hlavne) muchotrávka zelená. Latinský názov tohto druhu muchotrávky je faloides a tento typ otravy sa preto zvykne nazývať faloidný, ale tiež cyklopeptidový, cytotoxický. Jedy muchotrávky zelenej sú amatoxíny, falotoxíny a virotoxíny. Okrem muchotrávok (zelená, biela, končistá) spôsobujú faloidné otravy aj niektoré kapucňovky (okrovovohnedastá a iné) a tiež bedličky (jedovatá, ostrošupinatá a ďalšie). Prvé príznaky faloidnej otravy sa objavujú dosť neskoro po konzumácii húb, po 6 hodinách, ale i neskôr, niekedy až po dvoch dňoch. Potom nastupuje zvracanie, hnačky, bolesti. Na tretí deň (obvykle a ak sa ho pacient dožije) prichádza zdanlivý ústup príznakov. Následne sa však prejaví ťažké poškodenie pečene a obličiek, ktoré zostávajú trvalo poškodené aj ak sa pacienta podarí zachrániť.
2. Otravy podobné faloidným spôsobujú niektoré ušiaky (obyčajný, a iné), ale aj tulipánovka fialová. Ušiak je po latinsky Gyromitra. Jedovatá látka je gyromitrín. Preto tento typ otráv sa volá gyromitrínový, no aj monometylhydrazínový, ale vzhľadom k priebehu otráv (podobnému faloidnej otrave) tiež parafaloidný. Obdobie bez príznakov trvá 6 až 8 hodín. Hoci parafaloidné otravy sú ľahšie ako faloidné, tiež môžu mať smrteľný koniec.
3. Muskarínové otravy spôsobujú niektoré druhy strmuliek (biela, hrabanková a iné), vláknic (Patouirdova, Godeyova, hodvábna a ďalšie), ale aj kališník hnedooranžový. Toxická látka je muskarín. Rôznorodé príznaky otravy ako potenie, slinenie, zvracanie, hnačky, problémy s dýchaním, zrakom a podobne sa prejavia skoro, niekedy už počas jedla, najneskôr do 2 hodín. Aj pri tejto otrave môže hroziť smrť.
4. Hnojník je po latinsky coprinus a niektoré z hnojníkov spôsobujú koprínovú, nazývanú aj vazotoxickú otravu. Ide najmä o hnojník atramentový, ale aj iné (ligotavý, striebristý, prípadne i ďalšie). Otravu spôsobuje koprín, ak sa v kombinácii s jedlom z hnojníkov požije alkohol, a to dokonca i na druhý či tretí deň po konzumácii húb. Príznaky, vrátane zvracania a hnačiek, sa objavujú čoskoro po otrave. Priebeh otravy je podobný ako po podaní antabusu v kombinácii s alkoholom (antabus sa využíva pri liečbe alkoholizmu). Okrem hnojníkov môže koprínovú otravu spôsobiť aj hríb zavalitý.
5. Niektoré muchotrávky (červená, tigrovaná a iné) spôsobujú izoxalové neurotické otravy, ktorým sa zvykne hovoriť aj mykoatropínové. Sú to včasné otravy s prvými príznakmi prichádzajúcimi od 30 minút do niekoľko hodín po jedle. Jedy sú kyselina ibotenová, muscimol, muskazon, ale aj iné látky. Okrem príznakov otravy, ako sú nevoľnosť, zvracanie, bolesti hlavy, sa v tomto prípade objavujú aj halucinácie a zmeny správania.
6. Ďalším typom otráv sú indolové psychotropno-neurotické otravy toxínmi nachádzajúcimi sa v niektorých holohlavcoch (ide o holohlavec kubánsky, mexický a podobne), zvonovcoch (ako je zvonovec modrejúci, hnojový a iné), ale aj v ďalších hubách, napríklad muchotrávke citrónovožltej, šupinovci nádhernom atď. Niekedy sa hovorí aj o psylocybínovej otrave, nakoľko toxické látky sú psilocybín, psilocín, ale medzi indolové toxíny sa radia aj ďalšie, napríklad bufotenín nachádzajúci sa v muchotrávkach (ako je muchotrávka citrónovožltá, či porfýrovosivá) i vo výlučkoch ropuchy. Niektoré druhy húb spôsobujúce tento typ otráv sa zneužívajú ako drogy. To niečo napovedá aj o príznakoch otravy. Po 15 minútach až troch hodinách po požití prichádza zmena motorických prejavov, poruchy vnímania a emócií, halucinácie a podobné príznaky.
7. Najmä niektoré pavučinovce spôsobujú orelanínovú otravu. Názov dostala podľa pavučinovca plyšového, ktorého druhový názov v latinčine je orellanus. Najjedovatejšou látkou pavučinovcov je podľa všetkého orelanín. Príznaky otravy sa prejavujú veľmi neskoro, ale zase čím skôr sa prejavia, tým je otrava vážnejšia. Najťažšie orelanínové otravy majú latentné obdobie spravidla do 5 dní. Príznaky ako nevoľnosť, hnačky, zvracanie môžu byť niekedy relatívne menej nápadné. Otravy sa prejavujú najskôr zvýšenou a potom zníženou (až zastavenou) tvorbou moču, poškodením obličiek a pečene. Otravy pavučinovcami môžu končiť smrťou.
8. Veľké množstvo húb spôsobuje gastrointestinálnu otravu. Niektoré pečiarky, červenejúce bedle, viaceré plávky, čírovky, hodvábnice, pripadá do úvahy viac ako 60 druhov. Najčastejšími príznakmi takejto otravy sú bolesť brucha, zvracanie a hnačky. Príznaky sa objavujú skoro, podľa niektorej literatúry do troch hodín, podľa inej jednu až štyri hodiny po jedle. Aj keď nejde o najťažšie otravy hubami, v žiadnom prípade nemožno ani príznaky gastrointestinálnej otravy podceňovať. Po prvé preto, že všetky otravy, aj otravy tohto relatívne ľahšieho typu, sa môžu niekedy skončiť smrťou a po druhé preto, že podobné príznaky môžu byť aj pri iných, vážnejších typoch otráv.
9. Ďalším typom pravej primárnej otravy hubami by mohla byť rhabdomyolytická otrava (napríklad čírovkou zelenkastou). Prejavuje sa bolesťami svalov, únavou, tmavým močom, nutkaním na zvracanie, potením. V dôsledku poškodenia srdcového svalu, pečene a obličiek môže nastať i smrť.
Z dôvodu ucelenosti očíslovania uvedieme pod samostatným číslom aj pravé primárne otravy spôsobené termolabilnými jedmi ako aj sekundárne pravé otravy vzniknuté z dôvodu druhotnej kontaminácie alebo z dôvodu vytvorenia jedov pri autolytických procesoch v hubách.
10. Otravy vyvolané termolabilnými toxínmi sú otravy hubami, ktoré síce obsahujú jedy, ale len v surovom stave alebo nedostatočne tepelne upravené. Termolabilné jedovaté látky obsahujú hríby „modráky“, pôvabnica fialová a iné huby, ktoré sa stávajú jedlými až po zničení ich termolabilných jedov.
11. Sekundárne pravé otravy sú otravy vzniknuté druhotnou kontamináciou alebo z dôvodu vzniku toxínov pri autolytických procesoch v hubách. Majú charakter gastrointestinálnych otráv alebo charakter toxikoinfekcie.
Okrem pravých otráv hubami poznáme aj nepravé, ktoré môžu byť zapríčinené neznášanlivosťou húb alebo imunitnou reakciou človeka, prípadne kontamináciou húb rádioaktívnym ožiarením, chemickými látkami alebo naakumulovaním ťažkých kovov v plodniciach a podobne.
12. Primárne nepravé otravy vznikajú z dôvodu neznášanlivosti húb (čo spôsobuje napríklad nedostatok trehalázy) alebo sú vyvolané alergickou reakciou, resp. poškodením organizmu imunitnou reakciou a vznikom protilátok (ako napríklad po opakovanom požití čechračky podvinutej).
13. Sekundárne nepravé otravy spôsobujú napríklad pesticídy, ťažké kovy alebo rádionuklidy naakumulované v hubách. V hubách sa môžu nachádzať aj látky s mutagénnym a karcinogénnym účinkom (v pečiarkach agaritín), ktoré spôsobujú (môžu spôsobovať) v podstate pravé otravy, ale z didaktických dôvodov sú uvádzané ako sekundárne nepravé (Gavorník, str. 119).
Samozrejme, môže sa vyskytnúť aj kombinovaná otrava, či už pravá a nepravá otrava zároveň, alebo pravá otrava viacerých typov naraz.
Pseudootrava hubami je chorobný stav spôsobený psychogénnymi príčinami zo strachu pred otravou už zjedenými hubami (jedlom z húb) alebo náhodnou zhodou okolností zdravotných ťažkostí v časovej (nie však príčinnej) súvislosti s konzumáciou húb.
Použitá lieratúra:
Gavorník, P.: Otravy jedovatými hubami. VEDA, vydavateľstvo SAV, Bratislava 2002. ISBN 80-224-0670-8
Škubla, P.: Veľký atlas húb. Vydavateľstvo Príroda s. r. o., Bratislava 2007. ISBN 978-80-07-01500-5
Mikšík M. a Kunca V.: 1000 slovenských a českých húb. Vydavateľstvo Svojtka & Co., s.r.o., Bratislava 2015. ISBN 978-80-8107-875-0
Niektoré súvisiace zdroje z internetu:
https://www.myko.cz/houby/jedovate-houby...
http://houby.naturfoto.cz/otrava-houbami...
https://zoommagazin.iprima.cz/priroda/ot...
https://slideplayer.cz/slide/14121484/
https://dennik.hnonline.sk/servisne-pril...
Martes pokročilý 18.12.2018 19:58
No super.Myslím, že je to zrozumiteľné pre každého...
Palo70+ 18.12.2018 21:08
Tieto (ale aj iné) huby patria medzi tie, čo spôsobujú najnebezpečnejšie - faloidné otravy (popísané pod bodom 1):
Amanita phalloides, Amanita phalloides var. alba, Amanita phalloides var. moravecii, Amanita verna, Amanita virosa, Galerina badipes, Galerina marginata, Galerina unicolor, Echinoderma asperum, Lepiota brunneoincarnata, Lepiota cristata, Lepiota helveola, Lepiota ignivolvata
(podľa Gavorníka, str. 122)
Palo70+ 26.12.2018 08:29
Niektoré huby spôsobujúce gyromitrínové (parafaloidné) otravy popísané pod bodom 2:
Sarcosphaera coronaria, Gyromitra esculenta, Gyromitra infula, Gyromitra ambigua, Discina fastigiata
(tamtiež)
Palo70+ 26.12.2018 16:13
Otravy uvedené pod bodom 3 (muskarínové) spôsobuje kališník hnedooranžový Omphalotus olearius, strmuľky: Clitocybe candicans, Clitocybe metachroa, Clitocybe phyllophila, Clitocybe rivulosa, vláknice: Inocybe asterospora, Inocybe erubescens, Inocybe flocculosa, Inocybe geophylla (a zrejme aj Inocybe geophylla var. Lilacina), Inocybe godeyi, Inocybe griseolilacina, Inocybe haemacta, Inocybe lacera, Inocybe mixtilis, Inocybe napipes, Inocybe nitidiuscula, Inocybe rimosa a iné druhy húb, ako zvonovec hnojový, šupinovec nádherný, prilbička reďkovková a ďalšie druhy strmuliek a vláknic . Niektoré huby obsahujú síce menšie množstvo muskarínu (napr. kališník hnedooranžový), ale záleží od množstva, ktoré bolo skonzumované. V našich končinách spôsobuje otravy tohto typu najčastejšie vláknica Patouillardova.
(Tamtiež, str. 35, 122 a 123)
virtue205 atlasár, moderátor 29.12.2018 10:42
poucna diskusia, pekne si nam to predostrel
peten atlasár, mykológ 2.1.2019 13:27
Nečetl jsem práci pana Gavorníka, ale nemohu souhlasit, že by právě L. cristata způsobovala hepatonefrotoxický sy. Pokud máš nějaký zdroj, kde je toto uvedeno, můžeš sem poslat link, nebo třeba jen .pdf apod. prosím? Tohle by mě docela zajímalo, zde to čtu totiž prvně. Neříkám, že není jedovatá, ale že by byla až takto, to se mi nechce věřit... a to i na základě článku Yilmaze et al. (2017), kteří právě poukazují na fakt, že L. cristata neobsahuje amatoxiny a falotoxiny.
Palo70+ 2.1.2019 21:46
Ďakujem za príspevok do diskusie, dúfal som, že podobných bude viac. Ja som vychádzal len z citovanej použitej literatúry, predovšetkým z práce Petra Gavorníka. L. cristata je tam uvedená medzi najvýznamnejšími jedovatými hubami vyvolávajúcimi faloidné otravy na str. 14 alebo 122. Gavorníkova práca vyšla v roku 2002, odvtedy sa niečo mohlo aj vykryštalizovať inak. Podobne ako Gavorník uvádza L. cristata medzi huby spôsobujúce túto otravu aj Pavol Škubla (str. 160), možno tiež vychádzal z Gavorníka. Je to tiež tu, str. 23:
http://www.adzpo.sk/images/articles/adzp...
Tokaj 3.1.2019 07:28
Keby bola vedomostná súťaž,hneď by vedel človek siahnuť do tvojej vedomostnej studnice.Pekne si to spracoval. 
peten atlasár, mykológ 3.1.2019 08:28
Máš pravdu, podle této literatury je tomu tak, děkuji, že jsi to sem dal. Každopádně je to už překonané pracemi Ismaila Yilmaze, který L. cristata považuje za podezřelou až mírně jedovatou a nikoli smrtelně jedovatou, jak uvádí Gavorník a Škubla. Zde je odkaz: https://www.researchgate.net/publication...
To ale nevadí. Je to dobře, že jsi sem takový příspěvek dal! U hub je lepší uvádět jejich "nejedlost" než "jedlost".
Jistě jsi také zažil nebo viděl, jak někteří neuvědomělci rvou do koše všechno, co je houba... co s tím pak dělají...? Ale hlavně, jak mohou skončit, to si ani nedovedou představit... Nechci být zlej a nechci, aby to vyznělo, že jim přeji rovnou smrt, to fakt ne, ale aspoň pořádnou sračku, den a noc strávenou na wc určitě ano... Průser ale nastává v případě, že to pak takový "taky-houbař" podá ještě své rodině, přátelům, známým... a takových lidí je mi pak vážně líto.
Občas se mi stane, že mi na e-mail do "poradny" někdo pošle fotku nějaké houby na určení... a někdy to je jen s dotazem, zda je to jedlé nebo ne... Když je to třeba N. luridiformis, tak je to otázka na místě, ale když je to např. R. fibula, tak si říkám, proboha, co chceš na tomhle sežrat? 
Nebo mě docela překvapuje, jak se na Slovensku poměrně běžně sbírají a žerou strapačky (Ramaria). Neříkám, že jsou všechna jedovatá, ale jejich záměna je strašně jednoduchá, však ani my nedokážeme rozeznat všechny makroskopicky a mám-li být upřímný, drtivá většina by se měla strkat pod mikroskop. Z mého pohledu jsou všechny strapačky podezřelé, minimálně nejedlé. Takže pokud to čtou i další, doporučuji strapačky nežrat, žerte místo nich dubáky! A promiň Pavle, že jsem se nakonec trochu odklonil od tématu...
Palo70+ 3.1.2019 12:43
Rád čítam Tvoje diskusné príspevky, spravidla majú určitú "šťavu"
Palo70+ 3.1.2019 12:48
Ďakujem Ivetka, Katka...
Sa to trochu rozbehlo, zo začiatku som si myslel, že ľudí téma až tak nezaujíma.
hrbik 3.1.2019 13:25
Amatoxiny a falotoxiny L. cristata neobsahuje, a čo virotoxiny?
peten atlasár, mykológ 3.1.2019 13:38
Řekl bych, že ne, že virotoxiy (tedy virosin a jeho deriváty) byly prokazatelně separovány z A. virosa, která je příbuzná A. phalloides, ta však virosiny neobsahuje. Možná ještě A. verna, ale i ta je spíše v rodině amanito-faloidních hub.
K pročtení doporučuji knihu Přírodní toxiny a jedy, Hrdina et al. (2004).
peten atlasár, mykológ 3.1.2019 14:35
Pavle, o otravách a pseudootravách houbami by šlo licitovat dlouhé hodiny... 
Jakožto vysloužilého chemika mě látky v houbách obsažené a jejich "efekty na organismus" poměrně zajímají. Věřím, že je tu mnoho uživatelů, kteří si článek přečetli, něco nového se dozvěděli a třeba se nad ním i zamysleli.
Ač se to může zdát divné, houby jsou velmi málo probádanou kapitolou přírody a každý rok se o nich dozvídáme spousty nových informací. A látky v nich obsažené, to je kapitola sama pro sebe. Např. pan RNDr. Klán by zde mohl hovořit celé hodiny a stále by to bylo málo .
Uvedu 2 asi nejznámější příklady. Rod Paxillus, obsahuje diarylcyklopentenon involutin (který, když to řeknu velmi lajcky, dokáže rozkládat hemoglobin). P. involutus byla ještě v 50-tých letech minulého století tzv. gulášová houba. Roste všude a ve velkém množství, dokázala zasytit celé rodiny, až po roce 1980 se začalo spekulovat o negativním vlivu involutinu a jeho derivátech na lidský organismus. Ve straší literatuře se dá dohledat, že P. involutus je jedlá houba, dnes prokazatelně jedovatá a tedy totálně nevhodná ke konzumaci. Další je L. turpis syn. L. necator - dříve houba velmi oblíbená a sbírána především na nakládání do octa, případně používána k mléčnému kvašení, něco na způsob "houbových rychlokvašek". Ve východních zemích, především v Polsku, Rusku a na Ukrajině je sbírána do dnes a je stále velmi oblíbená. Při čemž obsahuje nekatorin, což je prokazatelný mutagen. Jasně, když to někdo sežere jednou, nic se mu nestane, když to nakládá do láku, tak nízké pH nekatorin velmi znehodnotí. Ale co po x - x-desítek let opakovaná expozice působením...? Nebo ve více generacích...? A opět z toho vyplývá mé okřídlené tvrzení, že si spíše vážím takového člověka, který sbírá pouze dubáky a kuriatka (a vlastně se tak ochuzuje o další skvělé a jedlé druhy hub), než takového, který se za každou cenu snaží s čímkoli experimentovat...
Tokaj 3.1.2019 15:33
Nie trocha ale veľa.Viem svoje čo človek strávi času pri takých príspevkov ako je aj vedomostná snow.
Palo70+ 3.1.2019 15:58
Gavorník (str. 22 - 23) píše o troch skupinách cyklopeptidových cytotoxických mykotoxínoch: amatoxínoch, falotoxínoch a virotoxínoch. Amatoxínov je najmenej deväť, z toho amanitíny sú asi najhlavnejšie. Falotoxíny (je ich najmenej sedem) sú rádovo desaťkrát menej toxické ako amatoxíny, účinkujú však rýchlejšie a sú zodpovedné za gastroenterickú fázu otravy. Virotoxíny (je ich aspoň šesť) účinkujú podobne ako falotoxíny. Ktorá huba ktoré z týchto jedov obsahuje, som tam buď nenašiel alebo prehliadol. Myslel som si, že v danom type otráv sú zapojené všetky tri skupiny toxínov, až Pete ma v tomto trochu zorientoval.
Palo70+ 3.1.2019 16:23
Niekde som čítal, že možno najznámejšou obeťou čechračky podvinutej (Paxillus involutus) bol nemecký mykológ Július Schäffer. Rýdzik odporný (Lactarius necator) zaraďujú Gavorník i Škubla medzi druhy spôsobujúce gastrointestinálny typ otráv. Ja nie som chemik, ani botanik či zoológ, rigorózne pokračovanie som robil v čase, keď aj vyučovanie matematiky bolo na tieto účely medzi prírodnými vedami. Neskôr by som nebol získal RNDr., ale PaedDr. Tému som spracovával len ko hubár, preto vyjadrenia z pohľadu chemika (hoci vyslúžilého) sú mi vzácne.
peten atlasár, mykológ 3.1.2019 20:54
To jsem četl taky a upřímně tomu moc nevěřím. Schäffer zemřel roku 1944 a i když díky oběma válkám byla chemie poměrně daleko, nemyslím si, že v této době by šlo jednoznačně prokazatelně dokázat, že Sch. zemřel právě a jen díky požití P. involutus. Pokud skutečně zemřel na otravu houbami, mohl to nýt např. koktejl jedů z nejrůznějších druhů. Případně zemřel zcela jinak. Uvádí se, že zemřel až 17. den po požití pokrmu z hub. Když se nad tím zamyslím, tak selhání ledvin + 17 dní = požití alkaloidu orellaninu. Tedy skutečně mohl konzumovat P. involutus, po kterých se mu mohlo udělat blbě, což mohlo mít za následek zvýšení teploty, pocení, hnačku, zvracení, mydriázu zornic, zimnici... ale v pokrmu mohl být zastoupený např. Cort. orellanus, nebo tento druh zkonzumoval někdy před tím, případně potom. Orellanin působí velice zajímavě. V žaludku, kde je velmi nízké pH je téměř intaktní. Až když se přes duodenum, kde je pH blízké hodnotě 7, tedy neutrální, dostane do krevního oběhu, začne se vstřebávat především v ledvinách. (Játra nejsou zcela dobře schopna odbourávat pyridinové heterocykly). Latence je poměrně dlouhá a jelikož nemá příliš velkou molekulu a má poměrně malou molární hmotnost, dokáže rozrušit hematorenální barieru a dostat se z cévního řečiště do moči. Tato bariéra ledvinového glomerulu je nenávratně zničena vč. receptorů na jeho povrchu, tedy primární moč se dostává do krve. No, v krvi stoupá hladina kreatininu a kreatinkinasy, stejně tak kyseliny močové, v moči zase albumin a další bílkoviny. Orellanin blokuje veškerá místa na receptorech a dochází k selhání ledvin. Při sežrání dobrého množství hub je člověk do 20-ti dnů v penále, v lepším případě ho zachrání transplatnace ledvin. 1. transplantece ledvin: 60. léta minulého století, USA.
Ok, Gavorník a Škubla uvádí GIT typ otravy u L. turpis. Řekl bych, že toto není zcela přesné. Necatorin je stabilní molekula, ani varem se příliš nezničí, ale při nízkém pH se rozkládá na své deriváty. Asi když člověk sežere košík L. turpis, bude mu blbě, ale to i když sežere koš hřibů. houby jsou přeci všeobecně těžké. Je možné, že z tohoto pánové mykologové vycházeli, ale to už nezjistíme. Každopádně je pravda, že ryzce s palčivým mlékém mohou způsobovat žaludeční těžkosti (komplexně), když jsme schopni vůbec takový pokrm pozřít. Ale k věci, právě derivíáy nekatorinu byly prokázány tzv. Amesovým testem, takže byl nekatorin označen jako prokazatelný mutagen a karcinogen. A to bylo někdy zkraje 90.-let min. stl.
Tedy zde bych se držel faktu, že L. turpis je jedovatý, protože obsahuje karcinogen a mutagen nekatorin. Nikoli však, že je jedovatý, protože způsobuje GIT obtíže.
peten atlasár, mykológ 3.1.2019 20:55
Ha, ha keď nemám v robotě co na práci, mohu písať aj so štiavou
hrbik 4.1.2019 11:44
Zaujímavé čítanie, aj keď niekedy prd rozumiem.
Lactarius piperatus tiež patrí medzi podozrivé ryzce s palčivým mlékém?
peten atlasár, mykológ 4.1.2019 12:42
Však pokud něčemu nerozumíš, není problém vysvětlit, klidně se ptej, pokud budu schopný, rád pomohu. Pakliže ne, najdu něco na netu nebo nějakou literaturu, ze které to bude (doufejme) zřejmější.
Než Ti odpovím, trošku to rozvedu:
psal jsem, že ryzce s palčivým mlékem mohou vyvolat GIT obtíže. Mohlo by to platit i pro L. piperatus. Vždy záleží na úpravě a na citlivosti organismu. L. piperatus je vlastně jedlý rýdzik, jeho peprné (korenisto - štiplavé), nikoli palčivé chuti, se využívá při různých kulinářských úpravách. Já jej konzumuji mnoho let, pěkně vypražený na pánvičce na sádle s kmínem a je to velmi chutné, nebo alespoň mě to chutná. V rodě Lactifluus, dle A. Verbeken et. al., kterých se držím i já, není ani jeden z daných druhů jedovatý či podezřelý. L. volemus sensu lato - všichni 3 jsou jedlí, L. rugatus, který se u nás nevyskytuje, stejně tak, jako L. luteolus, by měli být též jedlí. Následně jsou už pouze nejedlé druhy, které mají palčivé mléko, tedy, L. bertillonii - velmi palčivé mléko i dužnina a L. vellereus - mléko palčivě svíravé, dužnina silně palčivá a L. glaucescens - mléko dosti silně palčivě svíravé, dužnina jemně palčivá.
pakito13 pokročilý 5.1.2019 12:33
Super, zaujímavé informácie. Asi budem zbierať už len tie dubáky a kuriatka.
Ako je to s Lactarius volemus, skutočne sa môže konzumovať bez tepelnej úpravy?
peten atlasár, mykológ 5.1.2019 19:09
L. volemus s.l. lze jíst i syrový. Samozřejmě, může se vyskytnout problém u kohokoli z nás, ale to se nebude jednat o otravu, ale spíše o nějakou vzácnou alergickou reakci na nějakou látku, která je v nich obsažena. Ale to se může stát u jakékoli běžně jedlé a výborné houby. Takovýto případ byl zaznamenám i po konzumaci B. edulis.
Palo70+ 6.1.2019 09:52
Svojho času sme posolené surové plátky klobúka rýdzika surovičkového jedli. Dokonca nám chutili. Má to svojskú chuť, trochu pripomínajúcu nejaký syr (údenú parenicu?).
pakito13 pokročilý 7.1.2019 11:18
Ďakujem za informácie, určite ho ochutnám, aspoň zo zvedavosti.
peten atlasár, mykológ 7.1.2019 11:22
Vypražený by Ti měl fakt chutnat. Syrový Ti buď bude chutnat, nebo to bude hnusný, to záleží... ale každopádně je to výborná jedlá houba a je škoda ji nechat v lese a nepřidat si ji do košíčku. Navíc možnost záměny je díky vůni prakticky vyloučena.
pakito13 pokročilý 7.1.2019 19:48
Klasické rydziky jem od malička vyprážané na panvici a to je delikatesa.
peten atlasár, mykológ 7.1.2019 20:24
Já je mám nejraději nakládané v láku, ale vypražené na pánvici, nebo jako houbová součást nějaké čalamády... to je taky super
Palo70+ 9.1.2019 10:33
V knihe Huby, atlas jedlých húb s osvedčenými receptmi (Hagara a kol., Ottovo nakladatelství, Praha 2015) sa o rýdziku korenistom Lactarius piperatus píše (str. 274), že obsahuje jedovaté terpenoidy, ktoré síce nevyvolávajú otravu, ale poškodzujú bunky. Vieš o tom niečo viac?
peten atlasár, mykológ 9.1.2019 13:22
Přesnou odpověď neznám, ale aspoň nějak zkusím odpovědět.
Terpenoidy jsou vlastně isoprenoidy, které jsou složené z od 1 do několika stovek isoprenoidních jednotek. V závislosti na délce řetězce a buď její lineární nebo cyklické povaze, počtu dvojných vazeb a počtu a rozmanitosti substituentů, mají své specifické vlastnosti.
Obecně se dá říct, že ryzce s palčivým, štiplavým a korenistým mlékem obsahují takové prekursory sesquiterpenoidů, které jsou intaktní. Ale pokud dojde k jejich přímé enzymatické hydrolýze, dojde k jejich aktivaci na taktní sesquiterpeny, které mohou způsobovat a vyvolávat nějaké další reakce, které nejsou pro naše tělo přirozené. Takže se nejedná o otravu, ale normální stav to také není.
L. piperatus obsahuje intaktní ester z rodiny esteru marasmanového sesquiterpenu, kterýžto je, jakožto odpověď na poranění rýdzika a jeho laktaci, enzymaticky oxidačně převeden na bioaktivní látky sesquiterpenu, tedy na marasmanolidy, lactareniny a secolactarany, možná i isolactarorufin a lactarorufin. Tyto seskviterpeny svou povahou mohou dráždit buňky GIT, jejich deriváty mohou působit negativně na jaterní buňky a buňky ledvinové tkáně. Mechanismus působení je pravděpodobně ve dvojí rovině poškození buněčné membrány 1) na úrovni receptoru a 2) na úrovni poškození celé fosfolipidové dvojvrstvy. Domnívám se, že nějakým způsobem dokáží inhibovat výměnu signálů na úrovni receptor - buňka a tím pádem nedochází ke tvorbě zpětné vazby buňka - receptor - konečný orgán (např. nějaké nervové zakončení aj.). Mohou však toto i obejít a jakoby naopak amplifikovat odpověď buňky, i když buňka jako taková sama žádnou odpověď neposkytla. Prostě oblbnou receptor a ten vydá amplifikovaný signál. A dále mohou ovlivňovat předávání signálních molekul skrze iontové kanály.
Je možné, že obsadí místo na apoenzymu a nedovolí kofaktoru, aby se na něj navázal, což to má za následek nevytvoření katalyticky aktivního enzymu, tedy holoenzymu, a nemůže dojít ke specifické enzymatické katalýze. A to má za následek poruchu činnosti buňky. Závisí pak a pouze na tom, zde je reakce reverzibilní nebo irreverzibilní. A dle toho bude míra poškození buňky tím větší, čím je náročnější takovouto látku z apoenzymu odstranit, v závislosti na čase. Čím déle je tam navázána, tím je to pro buňku horší a její poškození může být i nezvratné. Ale to se bavíme o nativním preparátu, nikoli tepelně zpracované houbě. Tam bych předpokládal jejich denaturaci vyšší teplotou a pak záleží na tom, jak je který seskviterpen citlivý na jaké podmínky, ale to už vážně netuším... Je tedy možné, že o tomhle je v knize zmínka.
Palo70+ 10.1.2019 12:25
Ďakujem.
Hríbik by možno zase napísal, že niekedy prd rozumiem, ale celkovo som porozumel a znovu precítil, že s hubami to nie je jednoduché a zatiaľ asi rýdzik korenistý nie je prehlásený za jedovatú hubu.
peten atlasár, mykológ 10.1.2019 14:05
Rádo se stalo.
U hub je všeobecně průser, že obsahují široké spektrum látek, které mohou různě působit na různé části lidského organismu a navíc velmi individuálně. Proto se často hovoří o nějaké alergické nebo lépe pseudoalergické reakci vyvolané požitím hub. Množství látek je různorodé, od jednoduchých sloučenin po komplikované silice a vosky... a pak není divu, že se někomu udělá špatně po požití jedlé, nebo dokonce kodexové, houby. Zkrátka dojde k nějaké pseudoalergické reakci, kterou vyvolá jedna látka, nebo skupina látek, obsažená v té dané konkrétní houbě.
Jo a nelze srovnávat lesní plody a houby. Lesní plody jsou produktem nějaké vyšší rostliny. Houby jsou produktem svého vlastního mycelia, tedy jsou naprosto autonomní a i proto jsou i tak rozmanité. Lze srovnávat byliny a houby, ale už nikoli plody bylin a houby. Když je houba jedovatá, je jedovatá celá. Akorát se může (a je tomu skutečně tak) lišit množství jedovatých látek v určitých jejich částech. Např. u muchomůrek a bedel souhrnně platí, že nejméně jedovatých látek mají v prstýnku, útržcích vela případně v cortině. Ale jsou jedovaté celé. Kdežto např. tis (Taxus baccata) má jedlý plod, ale obsah semene je jedovatý. Obal semene jedovatý není, až ten obsah... U hub se s něčím takovým nesetkáme, že bychom měli třeba nějaký Boletus pseudopoisonosus , u kterého bychom mohli sežrat jenom klobouk, ale hlúbik by byl jedovatý
Jednoduché to skutečně není, proto je třeba všechno toto a více brát na zřetel a nezahrávat si zbytečně s konzumací všemožných druhů hub. Netřeba být srabík, ale je třeba mít velkou dávku sebereflexe a pokory jak k houbám, tak k celé přírodě.
Tatanka - Yotanka pokročilý 18.1.2019 16:25
Presne ja ich orestujem z oboch
strán a ku koncu ich zalejem
rozmixovanými domácimi vajíčkami
ktoré boli pomiešané s posekanou
petržlenovou vňaťou a štipka soli.
Ako omeletka paráda, aj muchošky
červenkasté, delikatesa.