plávka hlinovožltá
Russula ochroleuca Fr.
|
Pred možnosťou upozorniť ostatných návštevníkov na fotografiu je potrebné prihlásiť sa použitím Vášho prihlasovacieho mena a hesla. |
Nasledujúce fotografie
Diskusia k fotografii
peten atlasár, mykológ 14.11.2013 04:41
Dobré ráno, přeji Vám příjemný a úspěšný den bez jakékoli kolize s blbci 
virtue205 atlasár, moderátor 14.11.2013 08:25
super praca, paci sa mi aj ta tvoja prva uvádzacia veta 
golgolik atlasár, mykológ 14.11.2013 18:41
Veľmi pekná,že sa ti chcelo písať ten popis... :D Super si to spracoval,aj foto je parádne.
peten atlasár, mykológ 14.11.2013 19:29
při rychlosti cca 400 úhozů za minutu, to bylo napsáno docela rychle 
peten atlasár, mykológ 15.11.2013 00:05
Děkuji všem, jak říká Stanko, za kuk aj za ťuk
*Tulák* pokročilý 15.11.2013 21:50
Kurňa Peťo Ty si teda ozaj ako to povedal Jardo "vnuk B.Němcové".Dal si si záležať.Parádny popis a pekné foto.Nad takým popisom by som ja presedel pol dňa,kým by som to "zosmoklil"...ale to by som musel vedieť,čo tam písať.Zaslúži si to pochvalu.
peten atlasár, mykológ 18.11.2013 13:46
Díky Stanko, ono je to dáno tím, že plávky poznám od jiných hub opravdu spolehlivě, ale určit a zařadit jich moc neumím. Jardo mě hodně řekl jak při výstavě, tak v lese, ale tak nějak v nich stále dosti tápu. A to se bavíme o obyčejných druzích... Tak jsem si řekl, že nejdříve napíši něco o plávkách, to jsem psal z hlavy, jelikož toto mi nedělá problém a pak jsem chtěl nějak komplexně popsat Russula ochroleuca, což je jedna z plávek, které jsem v lese vcelku schopný poznat. Tak jsem použil, paměť, foto a atlasy a dal jsem to dohromady, abych se poučil nejen já, ale i druzí, když budou mít zájem to číst a přečíst. Současně to slouží i jako popis při můj soukromý atlas, který se tak rozrostl o další druh, který jsem dlouho obcházel, ale tuto jsem prostě vyfotit musel Děkuji za krásná a milá slova Staníku
*Tulák* pokročilý 18.11.2013 18:50
Veď preto som si dal foto aj s popisom do VYBRANÝCH,aby som to mal poruke.Je to precízna prácička Peťo.A chválim každého,čo robí takéto popisy,lebo je to "makačka" a pomáha to aj druhým.
babka Milka pokročilý 17.11.2013 23:45
Peťo, parádna prácička. Pekne si sa rozpísal ...
peten atlasár, mykológ 18.11.2013 13:47
Děkuji Milka, jsem rád, že Tě plávka zaujala
vlado141 pokročilý 18.11.2013 21:15
priznam sa, ze som popis necital, ale isto sa k nemu cez dlhe zimne vecery vratim, pred plavkami mam respekt, foto sa mi paci
Váš názor alebo poznámka
Pred zaslaním príspevku do diskusie je potrebné prihlásiť sa použitím Vášho prihlasovacieho mena a hesla.
Informácie o fotografii
Autor fotografie:
Kvalita:
Jedlá huba
Čas a miesto:
23. 10. 2013, Průhonický park - Praha
Popis:
Trocha osvěty na začátek:
Holubinky patří mezi houby, které můžeme jednoduše odlišit od jiných lupenatých hub. Jak tedy rozeznáme holubinky od jiných druhů? Pokud se budeme držet následujících pravidel, neměli bychom se splést. Holubinky od muchomůrek rozlišíme tak, že holubinky nikdy nemají na bázi třeně přirostlou či volnou pochvu, též nikdy nemají na třeni prsten. Dále je můžeme od muchomůrek rozlišit pomocí vyrýpnutí části třeně nehtem nebo nožíkem. U holubinek vyrýpneme celistvou část, u muchomůrek nikoli, třeň se vždy roztřepí na podlouhlá vertikální vláíkna. Je to dáno skutečností, že parenchym třeně holubinek obsahuje kulovité buňky, které na sebe velice těsně naléhají, avšak mají mezi sebou volná mezibuněčná spojení – tím pádem se třeň při vrypu nehtem netřepí. Stejné buňky ovšem mají i ryzci, jak tedy rozlišit holubinku od ryzce? Ryzce jsou houby, jejichž buňky syntetizují a utilisují jakožto zásobní látku mléko. Při vrypu do jakékoli části holubinky nebude dužnina ronit mléko, naopak u ryzce se tento děj bude více či méně, v závislosti na stavu plodnice, projevovat. Když jsme poznali, že se jedná o holubinku, jak tedy poznáme, zda-li se může sebrat nebo ne? Odpověď je prostá: opět senzoricky. Nejdříve zapojíme čich. Pokud nám holubinka voní nepříjemně, chemicky popřípadě zapáchá, nechme ji v lese, jedlá nejspíš nebude. Pokud příjemně voní, houbově, sladce, mandlově, jemně, tak můžeme zapojit další náš smysl, a sice chuť. Doporučuji ochutnávat klobouk bez pokožky s částí lupenů. Pokud je chuť jemná, příjemná, nasládlá nebo houbová, můžeme si ji uložit do košíčku. Pokud je chuť palčivá, trpká, nakyslá či svíravá, do košíčku nepatří. Při ochutnávání holubinek je dobré kousek plodnice žvýkat alespoň 10 vteřin, neboť ptyalin, který je obsažený ve slinách, reaguje s látkami, které jsou obsažené v dužnině houby až po nějakém čase. Nikdy nativní část plodnice nekonzumujeme a vždy jej vyplivneme. Holubinky jsou houby, se kterými se můžeme setkat ve všech typech lesa a jejich barevná škála je velice rozmanitá.
Russula ochroleuca
Tento druh roste velice hojně od srpna do listopadu, při mírném počasí do prosince (zkrátka do zámrazu) především v kyselých smrčinách. Můžeme ji nalézt i v bučinách. Roste jak samostatně, tak i ve skupinkách.
Jedná se o houbu jedlou, avšak nepříliš chutnou, která se může v omezené míře přidat do směsí. Za syrova je mírně palčivá, což je znatelné především v lupenech. Vařením se tato palčivost vytrácí.
Popis plodnice – makroskopie
Klobouk: 30 – 150 mm široký, nejdříve vyklenutý, později plochý s centrální depresí, často nepravidelný, zprohýbaný, nejprve je vcelku tuhý a masitý, později křehčí, okraj klobouku řídce rýhovaný, okrový, nažloutlý, sytě až slabě žlutý či žlutookrový. Střed klobouku bývá tmavší a okraj světlejší než ostatní části klobouku.
Pokožka klobouku: za sucha lysá, hladká a matná, za vlhka více či méně lepkavá a lesklá. Slupitelná cirka do 2/3.
Lupeny: 4 – 10 mm vysoké, nejdříve husté, později prořídlé, tenké a křehčí, jemně žebernaté, na okraji klobouku tupé, ke třeni úzce přirostlé, zpočátku bílé až bělavé, později krémové, smetanové, ve stáří našedle žlutavé, po poranění slabě hnědnoucí.
Třeň: 40 – 100 mm dlouhý, 10 – 25 mm tlustý, válcovitý, někdy mírně kyjovitý, nejdříve tvrdý, pevný, masitý, v dospělosti měkčí a uvnitř vatovitý, lysý, podélně žilkovaný popř. s basální granulací (var. granulosa). Třeň je nejdříve bělavý, později odspodu nažloutlý až s okrovými fenomény.
Dužnina: bílá, pevná, masitá, bělavá, později měkká a hnědookrově skvrnitá. Vůně nenápadná, slabě houbová nebo jemně nakyslá, chuť je nevýrazná, v lupenech často jemně palčivá.
Výtrusný prach: bílý až bělavý.
Popis plodnice – mikroskopie
Výtrusy: 7 – 7,5 – 9 – 9,5 x 6,5 – 8 µm, vejčité až široce elipsoidní, s četnými kuželovitě zašpičatělými hroty, které jsou až 1 µm vysoké, které jsou pospojovány četnými anastomosami dohromady v jakousi síť. Tyto spoje představují buněčná spojení, přes které si jednotlivé buňky předávají informace a signální molekuly. Vedle těchto spojení jsou četné receptory.
Bazídie: 40 – 55 x 9 – 12 µm, kyjovité, čtyřvýtrusé. Cytidy: 50 – 90 x 8 – 10 µm, válcovité nebo úzce vřetenovité, krátce zašpičatělé, hluboce ponořené a málo přečnívající, jsou velice četné.
Pokožka klobouku: vlákna trichodermu jsou 2 – 5 µm dlouhá, nerozvětvená, málo přehrádkované, válcovité, na horním konci tupé či zúžené. Stěny buněk jsou inkrustovány flavinoidním pigmentem. Tento pigment je primárním derivátem buněk trichodermu a propůjčuje tak holubince typické zbarvení klobouku. Při expozici zářením, především ve viditelném spektru, tento pigment ztrácí svou aktivitu a albinotizuje. Dermatocystidy ve většině případů chybí.
Chemické reakce dužniny a činidla: FeSO4 – světle růžově oranžová; Gujak – modrá; benzidin – blankytně modrá, následně modročerná, nakonec tmavě hnědá; fenol – vínověhnědá; KOH – na bázi třeně cihlově rezavá až cihlově červená.
Možná záměna: Russula fellea,Russula claroflava, R. pallidiflava popř. Russula decolorans.
Identifikácia:
Podľa makroskopických znakov
Identifikoval Pete N.
Exsikát neexistuje
Ďalšie informácie:
ID: 428538; Zverejnené: 14. 11. 2013
