rýdzik Bertillonov
Lactifluus bertillonii (Neuhoff ex Z. Schaef.) Verbeken
Pred možnosťou upozorniť ostatných návštevníkov na fotografiu je potrebné prihlásiť sa použitím Vášho prihlasovacieho mena a hesla. |
Nasledujúce fotografie
Diskusia k fotografii
Váš názor alebo poznámka
Pred zaslaním príspevku do diskusie je potrebné prihlásiť sa použitím Vášho prihlasovacieho mena a hesla.
Informácie o fotografii
Autor fotografie:
Kvalita:
Nejedlá huba
Čas a miesto:
20. 09. 2014, Kamenice env.
Popis:
Ekologie nálezu viz OBR 493160 jen s tím rozdílem, že rostl pod lípou, habrem a břízou.
Reakce na KOH viz foto levé plodnice. Míra reakce přímo úměrně koreluje s vystavenou expozicí KOH na dužnině. Tzn. sytost barvy je přímo úměrná délce chemické reakce až do jistého mezního bodu. V této fázi již nedochází k další barevné reakci, exponovaná dužnina je plně nasycena KOH a tato dužnina se zbarví sytě oranžově.
Něco osvěty, co se tohoto druhu týče. Zapomeňte na biotop, ten nehraje až tak striktní roli, může vyrůst v Carpinionech, Tilio-Acerionech, Piceionech, Fagionech, Querci-abieta piceosa aj. Při determinaci je třeba sledovat makroskopické znaky, tudíž tento druh lze určit makroskopicky ať vyrostl kdekoli. Preferuje vápenaté a neutrální podloží.
Možnost záměny vnímám především s L. piperatus, L. vellereus a Lactifluus glaucescens.
L. piperatus vyloučíme především habituelně, jelikož má z výše uvedených druhů nejhustěji uspořádané lupeny, dále má vytvořenou vrstvu trichodermu na povrchu klobouku, dužnina je na řezu nejprve neměnná a následně se vzduchem oxiduje do okrových až žluto-okrových tónů, má kořeněnou vůni a mléko bílé, chuti peprné a s KOH nereaguje.
L. vellereus je habituelně více podobný, in situ je lzde jednoduše zaměnit, jelikož mívá také krátký třeň, podobný povrch klobouku, uspořádání lupenů aj, avšak i zde se dají vysledovat makro a senzorické znaky, dle kterých je bezpečně rozlišíme: zde bych se zaměřil na chuť mléka, L. vellereus má mléko nejprve mírné, následně nahořklé, kdežto Lactifluus bertillonii má mléko palčivé, reakce na KOH je u L. vellereus negativní.
Nyní se zaměřme na rozlišení L. bertilloni vs. Lactifluus glaucescens:
Tyto dva druhy jsou si in situ též velice podobní. Lactifluus glaucescens jsem zatím nikdy nenašel, takže musím zveřejnit to, co píší autority: povrch klobouku je hladší než u Lactifluus bertillonii, reakce na KOH je prakticky stejná, u Lactifluus bertillonii je průběh rychlejší; nejdůležitěším makroznakem je oxidace mléka vzduchem: u Lactifluus bertillonii se mléko vzduchem neoxiduje, u Lactifluus glaucescens dochází k pozvolné oxidaci na šedozelenou či zelenošedou barvu. Chuť mléka mají oba palčivé; tvrdí se, že Lactifluus bertillonii má mléko palčivější. Toto lze bezpečně pozorovat pouze tehdy, pokud máme plodnice vedle sebe a pokud není např. po dešti nebo není výraznější sucho, pak se rozdíly stírají (pozn. autora).
. Najbližšia obec: Kamenice. Typ lokality: Tilio-Acerion. Substrát: sub Tilia cordata et Carpinus betulus apud Betula pendula. Nadmorská výška: 350 - 370 m s.m.
Identifikácia:
Podľa makroskopických znakov
Identifikoval Pete Nouzovský (Pete N.) rev. Jan Herčík (Hercuus)
Exsikát existuje
Herbár: HBPN
Ďalšie informácie:
ID: 493211; Zverejnené: 16. 10. 2014
Zaradené:
Atlas húbLactarius et Lactifluus