Úvodná stránka » Atlas húb » Atlas húb - Zoznam »

tanečnica

Gloiocephala menieri (Boud.) Singer
špička orobincová

Nejedlá huba
Výskyt: VI. - IX.

Klobúk/Plodnica:

vyklenutý až škeblovitý, 4-8(10) mm široký a 2-4 mm vysoký, hladký, v dospělosti až mírně hrbolkatě prolamovaný, bledě okrově hnědavý, směrem k místu přirůstání jemně rezavohnědě tečkovaný, ve stáří tmavěji hnědnoucí.

Plodná časť:

Hymenium zpočátku hladké, později řídce žebrované redukovanými, okraje klobouku nedosahujícími, u dospělých plodnic síťnatě žilnatými (anastomózovanými) lupeny. Lupeny vysoké 1 mm, světlé, bělavé až lehce béžové, na ostří stejnobarvé, nebo při zasychání jemně hnědě tečkované, v počtu 2-5(6). Pokud má plodnice vystouplý třeň, lupeny jsou na něj sbíhavé.

Hlúbik:

Třeň velmi krátký, do 0,7(1) mm dlouhý, výrazně excentrický až téměř postranní, zpočátku světlý, postupně od báze tmavnoucí až tmavohnědý, u dospělých, k substrátu těsně přitisknutých plodnic na první pohled sotva znatelný.

Dužina:

Dužnina tenká (tloušťka do 0,5 mm), bezbarvá, pružná. Chuť i vůně nevýrazné.

Výtrusný prach:

Výtrusný prach bílý.

Mikroznaky:

Dle Zíbarová et al. 2016: Výtrusy kapkovité až téměř vřetenovité, s výrazným zahnutým apikulem, tenkostěnné, hladké, obvykle s jednou velkou kapkou (vzácněji dvěma nebo třemi), 14,5-20×4,8-6,5 µm (průměrně 16,5×5,5 µm, Q = 3), neamyloidní, nedextrinoidní. Bazidie se čtyřmi (vzácně dvěma) sterigmaty, kyjovité, s bazální přezkou, 44-52×8-11 µm. Hymeniální cystidy vřetenovité až lahvicovité, na vrcholu někdy hlavičkovitě rozšířené a s hnědým slizovitým obalem, 50-73×7-10 µm velké. Trama gelatinizovaná.

Pokožka klobouku typu hymeniderm, složená ze dvou typů elementů, mezi nimiž jsou přechody: 1) převažující, kyjovité až téměř kulovité s tenkými stěnami a bezbarvým obsahem, 24–30 × 8–18 µm, 2) méně časté, kyjovité, pytlovité až nepravidelně větvené, s tlustými (až 2,5 µm) rezavožlutými až hnědými stěnami a hnědým obsahem, 28–38×9,5–17 µm.

Pileocystidy na celé ploše pokožky klobouku nepřítomny, pouze na jejím okraji jako tzv. cirkumcystidy, které jsou podobné hymeniálním cystidám: válcovité až lahvicovité, někdy s hlavičkovitě rozšířeným vrcholem, kolem něhož je hnědá slizovitá čepička. Přezky přítomny ve všech pletivech.

Výskyt:

Vyrůstá od konce jara do začátku podzimu, obvykle od června do září, nejhojněji v červenci, v hustém porostu na starých stoncích Typha latifolia a Typha angustifolia, těsně nad vodní hladinou (0-20 cm) na lokalitách bažinatého a mokřadního charakteru, často ve skupinách.

Evropský druh s nedostatečně známým rozšířením, dosavadní nálezy uváděny z Dánska, Francie, Chorvatska a Nizozemska, v České republice poprvé nalezena v 06/2015.

Význam:

Pravděpodobně nejedlá houba bez praktického významu.

Podobné druhy:

Gloiocephala amphibia Redhead 2013 – odlišuje se bělavou pokožkou klobouku obsahující pouze bezbarvé elementy, bublinovitým tvarem klobouku a výskytem v Severní Americe;
Gloiocephala cerkezii Tkalčec & Mešić 2008 – odlišuje se přítomností dlouhého, centrálního třeně;
Špička ostřicová (Gloiocephala caricis (P. Karst.) Bas 1961) – odlišuje se bílým kloboukem a růstem na tlejících zbytcích ostřic.

Poznámka / Zaujímavosti:

Literatura a zdroje:
Antonín V. (1996): Klíč k určování středoevropských druhů rodů Marasmius a Setulipes. – Mykologické listy 58: 1-12.
Bas C. (1961): The genus Gloiocephala Massee in Europe. – Persoonia 2(1): 77-89.
Zíbarová L., Kříž M., Günther B. (2016): První nález špičky orobincové – Gloiocephala menieri – v České republice. – Mykologické listy 133: 1-7.

Autor popisu: Bedřich Günther