niedzica
|
Pred možnosťou upozorniť ostatných návštevníkov na fotografiu je potrebné prihlásiť sa použitím Vášho prihlasovacieho mena a hesla. |
Nasledujúce fotografie
Diskusia k fotografii
Andy (&y) atlasár 23.11.2009 21:17
Veľmi pekný záber, tento je hodný toho väčšieho formátu 
Ešli atlasár, mykológ 24.11.2009 17:18
dějiny hradu
rvní zmínka o hradu pochází z roku 1325. Zřejmě ještě velmi jednoduché sídlo leželo tehdy na území spišské župy uherského království a jmenovalo se Dunajec. Jeho vlastníky tehdy byli bratři Rykolf a Koksz z rodu Berzewiců. Již následujícího roku však byl hrad králem Karlem Robertem zkonfiskován a předán palatinu Vilému Drugethovi. Zmínka o „novém hradu Dunajec“ v jeho závěti z roku 1330 naznačuje, že právě on mohl být stavebníkem kamenného hradu. Po Vilémovi dědil jeho bratr Mikuláš, ale již roku 1342 se hrad nakrátko vrací do královských rukou. O pět let později je panství znovu (tentokrát na více než století) v držení rodu Berzewiců, tentokrát jeho lomnické větve.
Roku 1412 zde uherský podkomoří Petr Schwarz z Lomnice přijal od vyslanců polského krále vysokou částku 37000 kop pražských grošů výměnou za zástavu 13 spišských měst. Od roku 1425 je majitelem hradu Petrův syn Jan Schwarz. Ve 20. letech 15. století oblastí dvakrát prošla husitská vojska, hradu se však širokým obloukem vyhnula. Jan Schwarz roku 1463 zastavil hrad Imrichu Zápolskému, po Janově bezdětné smrti r. 1470 jej Zápolští získali natrvalo. Odlehlý hrad zřejmě nebyl významnému rodu příliš k užitku, tím spíše, když se v osobě Jana Zápolského povznesl až na uherský trůn. Již roku 1507 Hedvika Zápolská zastavila Niedzicu chorvatskému rodu Horvatů, roku 1528 daroval Jan Zápolský část Spíše i s hradem sieradszskému vévodovi Hieronymovi Łaskiemu erbu Korab.
Roku 1533 se hradu na krátko zmocnili loupeživí rytíři Jiří Witzhum a Jiří Kauffang, o tři roky později byl zase obléhán bývalým velitelem hradní posádky a Zápolského straníkem Minkwitzem. Toho předtím Łaski, který se dostal s uherským králem do sporů z Niedzice vyhnal. Minkwitzovi se Niedzicu nakonec podařilo dobýt, nový Łaskeho hejtman Bobola však rozprášil posily, které Minkwitzovi vypravila města Košice, Levoča, Bardějov a Prešov. Samotný Minwitz byl zajat a nakrátko uvězněn v hradních kobkách.
Roku 1538 byl hrad opět zastaven Janovi Horvathovi a roku 1589 jej Jiří Horvath z Palocsy natrvalo za 20000 rýnských zlatých zakoupil do trvalého vlastnictví. Právě Horvathové hrad před rokem 1601 výrazně renesančně přestavěli do podoby velmi blízké té dnešní.
Roku 1670 silně zadlužení Horvathové Niedzicu zastavili Silvestru Giovanellimu (Joanellimu). Roku 1683 musel baron Giovanelli bránit Niedziczu před uherskými povstalci Imricha Thökollyho. Hrad byl povstalci dobyt a vyloupen, baron Giovanelli si vykoupil volnou cestu do Krakova. O rok později císařská vojska hrad dobyly a zástavní majitel se mohl vrátit zpět na své sídlo.
V polovině 18. století přesídlili Giovanelliové na zámek v Lapszach, po smrti Jana Giovanelliho roku 1776 zástava vypršela a Niedzica připadla zpět Horvathům. Ani oni v zanedbaném zámku nesídlili, přednost dali své rodové rezidenci v Palocsi. Po roce 1797 na hradě krátce žili jeho zřejmě nejpozoruhodnější obyvatelé - Sebastian Berzevicz, jeho dcera Umina a vnuk Antonio. Matka Uminy byla údajně z vysokého peruánského indiánského rodu a její manžel Tupac Amaru II bratrancem posledního krále Inků Tupace Amaru I. Po porážce povstání Inků uprchli do Itálie, kde byl Tupac Amaru II zavražděn, na Niedzicu se tedy uchýlili pouze Sebastian, Umina a její syn jednoroční syn a vlastně poslední král Inků Antonio Tupac Amaru. Od těch dob se tradují pověsti o pokladu Inků ukdytém kdesi v Polsku.
Když roku 1817 vyhořel zámek v Paloczi, rozhodl se Andrej Horvath opravit Niedzicu. Opravy proběhly v letech 1821-23, horní hrad však byl ponechán jako malebná ruina. Po Andrejově smrti roku 1828 zdědil hrad jeho bratr Ferdinand a po něm jejich sestra Kornelie a její synové se Salamonem Alapim.
Salamonové byli až do roku 1945 posledními majiteli Niedzice. V polovině 19. století hrad vyhořel, Salomonové jej opravili a nadále na něm sídlili. Teprve roku 1920 při územních změnách po světové válce přestala být Niedzica s okolními vesnicemi uherským územím a přešla pod svrchovanost polského státu. Salomonové tehdy hrad využívali již jen jako letní sídlo. Během druhé světové války Salomonové podporovali polský odboj, přesto byla roku 1945 v rámci pozemkové reformy Niedzica zestátněna.
Roku 1949 přešel zámek pod správu ministerstva kultury, které zahájilo dlouhodobé konzervační práce spojené se s architektonickým a archeologickým výzkumem. Ty pokračovaly s přestávkami až do počátku 90. let 20. století.
Rados3berny 24.11.2009 20:15
z rodu Berzevici po našom! U nás mali hlavné rodinné sídlo, preto si dali priezvisko Berzevici(Brezovický). Založili veľa dedín, osád a panstiev na severovýchode slovenska a niečo aj v poľsku, toto je jedno z nich.
Váš názor alebo poznámka
Pred zaslaním príspevku do diskusie je potrebné prihlásiť sa použitím Vášho prihlasovacieho mena a hesla.
Informácie o fotografii
Autor fotografie:
Čas a miesto:
21. 11. 2009, Pieninský národný park
Popis:
z poľskej strany
Ďalšie informácie:
ID: 180674; Zverejnené: 23. 11. 2009, Model:E-3; Clona:f/7.1; Čas:1/200s; Blesk:Nie; Ohnisková vzdialenosť:12/1mm
