Coprinus, Coprinellus, Coprinopsis, Parasola
Roman pokročilý 25.8.2011 15:03
Už jsem stejný dotaz dával jinde, male zatím je bez odpovědi. Nevíte, jestli se dají nějak bezpečně makroskopicky odlišit tyto rody hnojníků? A případně jestli se aspoň částečně shodují se sekcemi, které vytvořil Uljé (myslím tím sekce Glabri, Setulosi apod.) Bezpečně poznám zhruba patnáct druhů, ale v terénu by hodně pomohlo kdybych u těch ostatních asi sto druhů, které u nás rostou, dovedl ihned určit aspoň rod. Díky
J. Č. mykológ, atlasár, moderátor 25.8.2011 17:20
Až na niekoľko výnimiek, ktoré ešte nie sú doriešené vo vzťahu k novým rodom (nesú stále pôvodný názov Coprinus), v nových rodoch celkom dobre kopírujú podsekcie, ktoré vytvoril Uljé:
--- čeľaď PSATHYRELLACEAE ---
PARASOLA - podsekcie Auricomi a Glabri
---> do rodu boli zahrnuté aj nejaké druhy z rodu Psathyrella, ktoré k nemu majú blízko, napr. P. conopilus (v pokožke klobúka sú sklerocystidy, aké má aj Parasola auricoma)
---> zástupcovia rodu nemajú velum ani v mikroskopickej podobe, chýbajú cystidy na hlúbiku, klobúk v dospelosti typicky dáždnikovitý na relatívne dlhom a tenkom hlúbiku; tenkomäsité druhy pripomínajúce Parasola sú aj v rode Coprinellus, no vždy je hlúbik pod lupou ochlpený od cystíd; u niektorých druhov je prítomné aj velum v mikroskopickej alebo makroskopickej podobe
---> autolýza buď chýba alebo jej prejavy sú veľmi slabé - plodnice zosychajú, nerozkladajú sa
COPRINELLUS - podsekcie Setulosi, Domestici, Micacei
---> klobúk s pileocystidami, velum buď žiadne (časť druhov zo Setulosi), mikroskopické (časť druhov zo Setulosi, napr. C. velatopruinatus či C. disseminatus - vidno na makro fotkách ako hrdzavé zrnká) a makroskopické (býv. podsekcie Domestici a Micacei) - žltohnedé inkrustované mikroskopické velum u Setulosi je veľmi podobné tomu u Domestici, guľovité bunky vela (sférocysty) u Domestici zasa blízke tým u Micacei, čo poukazuje na opodstatnenosť zlúčenia do rodu Coprinellus; kaulocystidy sú typické pre Setulosi, v Domestici chýbajú druhu C. flocculosus, v Micacei sa nedajú nájsť u C. truncorum a C. saccharinus
---> u býv. Setulosi majú niektoré druhy slabú autolýzu, u iných Setulosi a u Micacei a Domestici je autolýza pomerne silná, no nie až taká ako v rode Coprinopsis
COPRINOPSIS - podsekcie Nivei, Narcotici, Atramentarii, Alachuani, Lanatuli
---> najväčší počet druhov
---> na klobúku chýbajú pileocystidy
---> veľmi silná autolýza, obtiažne sušenie
---> velum vždy prítomné, makroskopické
---> velum (sférocysty) u Nivei a Narcotici podobné rodu Coprinellus, u Atramentarii a Lanatuli bez sférocýst, typicky vláknité (u C. lagopus aj makroskopicky ako odstávajúce vlákna), u Alachuani rozkonárené (hýfy do seba zapadajú = zle sa trhá - makroskopicky to vidno napr. na C. picacea, že má veľké útržky)
--- čeľaď AGARICACEAE ---
COPRINUS - podsekcia Coprinus
---> najmenej početný rod hnojníkov, začlenený do inej čeľade - pravdepodobne iné chemické zloženie blízke pečiarkovitým hubám robí C. comatus jedlým aj v kombinácii s alkoholom
---> typické hojné vláknité velum, prsteň na hlúbiku, zväzok vláken v centrálnej časti hlúbika - znak mnohých pečiarkovitých húb (napr. u Macrolepiota), ktorý chýba u Parasola, Coprinellus a Coprinopsis
---> spoločnú s hnojníkmi patriacimi do čeľade Psathyrellaceae má autolýzu a farbu výtrusného prachu
Roman pokročilý 25.8.2011 17:32
Moc díky za odpověď!!! Nechtěl jsem ti psát SZ, protože toho máš asi hodně a navíc tady ve veřejné diskuzi to pomůže i jiným lidem než jen mě. Tak ještě jednou díky!
Fredegar8 26.8.2011 10:23
Výborně, to jsou výborný znalosti. Nebavilo by tě jednou dělat třeba vedoucího výzkumnýho ústavu? Co ty na to?
J. Č. mykológ, atlasár, moderátor 26.8.2011 12:42
Pokud bych dostal služebního Trabanta, proč ne?
L.Ď. pokročilý 26.8.2011 14:08
Vedoucí výzkumního ústavu musí uvědomělý a musí být morálně na výši. Ten, kdo se spouští s každou bedlou nebo holubinkou, to není.
Roman pokročilý 26.8.2011 18:47
Tak to znovu poněkolikáté pročítám. Skvělá a užitečná pomůcka. Je to trochu nezvyk, že většina hnojníků patří do jedné čeledi a malá část z nich do jiné čeledi.
A jak řeší profíci sušení u Coprinopsis? Já když je dám do nádobky na vzorky, tak z nich většinou domů přinesu už jen omáčku, která se tak jak tak sušit moc nedá 
Ostatně to tam zmiňuješ, že mají velmi silnou autolýzu.
J. Č. mykológ, atlasár, moderátor 26.8.2011 19:52
Máš pravdu, aj ja často prinášam len kašu, tak sa niekedy všemožne snažím sušiť zaujímavejšie nálezy - drobné plodničky sušením priamo v lese fúkaním na klobúk, aby zostalo zachované aspoň velum a tvar plodnice. Ale to je už extrém. Počul som však, že silica gel dokáše hnojníky vysušovať počas dlhšej prepravy. Toto musím niekedy vyskúšať. Doma suším v sušičke, predtým som používal v jesennom období radiátor, mimo vykurovacieho obdobia som sa snažil sušiť hnojníky pod stolnou lampou za pomoci prievanu. Myslím si, že sušička je v tomto prípade bezkonkurenčná, je to predsa len boj s časom.
Roman pokročilý 26.8.2011 19:59
Díky za radu. Ten silicagel vyzkouším, případně i to foukání na klobouk přímo v lese Už mě napadla i nějaká malá mobilní sušička (ta by se určitě dala s výhodou použít i na jiné houby), ale už nevím kam bych ji dal - v batohu už mám tak málo místa. A navíc taková věc určitě vezme spoustu energie a napájení tužkovými baterkami bych neviděl moc růžově
Rado mykológ, atlasár 6.9.2011 19:55
Ja som drobné plodnice naložil do liehu a vyzerajú ako živé. Lieh z nich vytiahne vodu a zastaví autolýzu, neskôr je ich možné aj dosušiť. Niekedy ich premikroskopujem a uvidím, či to neublížilo mikroznakom..
mat60 mykológ, atlasár 7.9.2011 08:46
Líh je líh a je ho možná i škoda . Zkus použít aceton. Otázka je, zda použít čistý aceton nebo nějakou aceton - vodní směsku. Mělo by to fungovat, neboť líhové roztoky s vodou, směsi líh - aceton a čistý aceton se používají při přípravě biologických mikrotomových řezů parafinováním. Při té připravě vzorků pro řezání se voda ve vzorcích postupně nahrazuje lihem, pak acetonem a nakonec parafínem.
Silikagel by sice měl fungovat, dá se i poměrně lehce sehnat, bude to ale dost nepraktické. Takové ty pytlíčky se sypkým materiálem, které se objevují přidané v originalních baleních různých přístrojů, to je právě silikagel. Výrazně lepší je ale laboratorní, hrubozrnný, barvený silikagel, který mění barvu podle toho zda je suchý nebo mokrý.
Aby silikagel fungoval, tak se vždycky před použitím musí přesušit na cca 105oC a uchovávat v uzavřené nádobě. Takže postup by byl následující : Den před vyražením do lesa přesušit v troubě na pečení silikagel (aspoň hodinu ho péct za teploty výrazně nad 100oC) a nasypat ho ještě teplý do flašky s kvalitním uzávěrem. Vzorky hnojníků je pak možné dávat do té flašky a flašku okamžitě uzavřít.
Rado mykológ, atlasár 7.9.2011 15:58
S acetónom mám tiež dobré skúsenosti, používal som čistý práve na dehydratáciu-, ale bolo to za mrazu, aby sa plodnice nescvrkli a udržali svoj tvar. Po dvoch-troch výmenách tam už nebola voda.