História popisu - Edraianthus x caudatus
Na tejto stránke je zobrazená história zmien v popise huby. Zelenou farbou sú vyznačené nové texty, červenou farbou sú označené
staré, zmenené alebo zmazané texty.
Zoznam zmien
Dátum: 31.08.2018 21:53
Poznámka:
| Old Version | New Version | ||
|---|---|---|---|
| 1 | 1 | Neaktualizovat podle autority. Taxon není na BioLibu vytvořen. Rod Edraianthus je velice komplikovaný jak z pohledu determinačního, tak i taxonomického, je totiž známo množství neplatných synonym a akceptace řady taxonů z agregátů Edraianthus tenuifolius a Edraianthus graminifolius se v literatuře i v databázích značně liší. Edraianthus x caudatus bývá někdy synonymizován s taxonem Edraianthus dalmaticus, avšak jedná se o hybrid, který se od jmenovaného druhu liší ekologicky i morfologicky. Lit. a zdroje: https://hr.metapedia.org/wiki/Zvonca_(Campanulaceae) botany.cz hirc.botanic.hr Molecular phylogeny of Edraianthus based on non-coding plastid DNA-sequences, Stefanovic etc., 2008, Taxon 57(2). | |
Úvodné znenie
Dátum: 31.08.2018 21:44
Edraianthus x caudatus (Vis.) Rchb
modroušek
Vzácna huba
Výskyt: V. - VII.
Výskyt:
Jedná se o chorvatsko-dalmatský endemit vyskytující se nejspíš jen na výslunných xerotermních a větrných stanovištích na dolomitových skalách v horských oblastech přilehlých k pobřeží. Lze jej najít jen v areálu výskytu rodičovského druhu Edraianthus dalmaticus. Areál E. dalmaticus se rozprostírá od NP Krka v celém masivu Dinara a Biokovo a zasahuje až do Bosny a Hercegoviny. E. dalmaticus je nejméně xerofytní druh rodu a nalezneme jej spíše v údolích řek ve vnitrozemí. Areál rodičovského druhu E. tenuifolius je daleko větší a zahrnuje elipsoidně celou oblast Chorvatska s preferencí pobřežních oblastí a část Bosny a Hercegoviny.
Podobné druhy:
Rod Edraianthus je dosti komplikovaný na determinaci, avšak všechny taxony tvoří endemické populace, díky čemuž lze jednoduše při determinaci okruh taxonů zúžit. V oblastech výskytu křížence E. x caudatus je možné se setkat s větším množstvím podobných druhů:
Edraianthus adriaticus - stenoendemit vyskytující se pouze na horských vrcholech některých ostrovů v Dalmácii, charakteristický svým lesním ekotypem (především Ceraso-Ostryetum) a bílou barvou květů. Jeho poddruh subsp. insularis se vyskytuje pouze na některých vrcholech ostrovů Hvar a Brač a preferuje především fytocenózy Pinetum dalmatiae. Vykvétají na jaře.
Edraianthus pumilio - stenoendemit pohoří Biokovo, jeho nejznámější a zřejmě i největší populace je na vrcholu Sveti Illija nad Baškou Vodou (1642 m. n. m.), dále je znám z vrcholů Šibenik, Raždol, Sv. Jure a Ravna Vlaška. Je nápadný především stříbřitě lesklými tuhými listy a krátkými, nahloučenými květními lodyhami.
Edraianthus graminifolius - má snad nejrozsáhlejší areál ze všech taxonů rodu, rozkládá se od Apenin, přes Itálii až na Balkánský poloostrov. Odlišuje se především pouze u báze krátce chlupatě brvitými listy a delšími květními stonkami (8-20 cm, delší než listy). Vyskytuje se navíc v nadmořských výškách převážně od 1600 m. n. m.
Edraianthus serpyllifolius - Tento taxon je rovněž charakteristický delší květní lodyhou (7-28 cm), květy obvykle po (1)5-9, jsou světlejší, listy jsou čárkovitě obkopinaté až kopišťovité a jemně chlupaté.
Edraianthus dalmaticus - od předešlých druhů se liší především velmi krátkou lodyhou, kratší než listy a především preferencí vlhčích oblastí v údolích řek.